(výklad zákona a souvislosti, export/import mečů z/do Japonska)
Legální držení meče je v Japonsku upraveno zákonem JU-TÓ-HÓ 銃刀法 (Zákon o střelných zbraních a mečích). Vztahuje se jak na meče historické, tak na nově vyrobené meče (gendaitó a shinsakutó 新作刀). Nevztahuje se na čepele kratší než 15 cm a na meče Iaitó (sportovní, tupé, duralové meče na cvičení Iaidó) a na meče dekorativní (Mogitó). V Japonsku je evidováno přes 2,3 miliónů mečů.
Ke každému, legálně drženému meči náleží karta zbraně (certifikát o evidenci Juhó-tóken-rui-torokushó 銃砲刀剣類登録証 , zkráceně Torokushó 登録証), která je držena neoddělitelně s mečem (OBR-1). Sběratelé jiPlocha čepele mezi žebrem shinogi a kalící linií v hamonu. More většinou ukládají do kapsy obalu na meč (bukoro). Registrovaná je čepel, ne majitel meče. Přesto prefekturní úřady (Kyoiku-inkai 教育委員会), kde jsou meče evidovány, vyžadují do 20 dnů po změně vlastníka meče to nahlásit na formuláři Shoyusha-henkó-todokeshó 所有者変更届書. Průkazy zbraní na nově vyrobené meče se vydávají zpravidla jednou měsíčně, na zasedání prefekturní komise Toroku-shinsa-kaijó 登録審査会場 (OBR-2). Členy této komise jsou vedle státních úředníků znalci mečů, zpravidla zasloužilí členové lokální pobočky NBTHK (Nippon Bijutsu TókenDvousečná čepel (meč/dýka) libovolné velikosti nebo tvaru. More Hozon Kyókai 日本美術刀剣保存協会 – společnosti na ochranu japonských uměleckých mečů.
OBR-1
OBR-2
Kdokoliv v Japonsku najde neregistrovaný meč (v pozůstalosti, při demolici domu apod.) má kontaktovat oddělení prevence kriminality místní policie (Keisatsu-shó-bohan-ka 警察署防犯課 ). Policejní úředník (Hakken-todoke 発見届) pak zprostředkuje nálezci zaevidování meče u komise Toroku-shinsa.
Je třeba zdůraznit, že Torokushó není certifikát autenticity (kvality) meče. Obsahuje pouze identifikační údaje meče: délku čepele, zakřivení (sori), počet otvorů v řapu (mekugi-anaOtvor v řapu nakago, kam se vkládá mekugi, pro zajištění rukojeti tsuka. More) a signaturu (meiPodpis nebo nápis, obvykle vyrytý na řapu meče. More) s určením, zda je signatura autentická (shóshin 正真) nebo falešná (gimei 偽銘).
Evidenční certifikát (kartu zbraně) mohou získat pouze meče vyrobené tradičním způsobem z materiálu tamahagane (玉鋼) a meče z období šintó z dovezené oceli (Motte Namban-tetsu 以南蠻鐵). To znamená meče historické nebo moderní (Gendaitó), vyrobené licencovanými japonskými mečíři. Hromadně vyráběné vojenské meče z druhé světové války (takzvané Shówató 昭和刀) a zahraniční repliky japonských mečů nelze takto zaevidovat.
Moderní mečíři se mohou pokusit získat licenci ministerstva kultury (Bunka-chó 文化庁) nejdříve po pěti letech praxe předstoupením před hodnotící komisi starých mistrů.
Japonský meč může být vyvezen nebo dovezen do Japonska pouze za zákonem stanovených podmínek. Existuje pouze jedna výjimka: v roce 1950 bylo zákonem Bunkazai-hogo-hó (文化財保護法) ustanoveno, že významné práce vysoké umělecké a historické hodnoty mohou být prohlášeny za Významný kulturní majetek (Juyó-bukazai 重要文化財), anebo za Národní poklad (Kokuhó 国宝). V současnosti má asi 900 mečů stupeň Juyó-bunkazai a 122 mečů patří mezi národní poklady Kokuhó. Téměř nikdo, včetně nejaponců, vlastnících Kokuhó nesmí meč pod pokutou vyvézt z Japonska. Je-li takový meč prodáván, vláda má právo jej přednostně vykoupit za tržní cenu. Pokud se vláda této možnosti vzdá, může meč koupit privátní osoba (to vysvětluje skutečnost, proč se meče v Japonsku prodávají obvykle ke konci fiskálního roku).
Nižším stupněm je Juyó-bijutsuhin (重要美術品) významná umělecká práce. Tento stupeň obdrželo mezi roky 1933 až 1950 celkem 1004 meče a obvykle se jejich vývoz nepovoluje. Pokud přece jen tento meč Japonsko opustí, je z registru vymazán a ztrácí tento statut. Vyjímečně je vývoz povolen, ale vyžaduje to hodně papírování a konexe…
Vývoz meče z Japonska
Meče pro export musí být předloženy Sekci pro umění a řemesla ministerstva kultury (Bunka-chó-bijutsu-kógei-ka 文化庁美術工芸課). Karta meče Torokushó je odejmuta a je vystaven exportní dokument (Kóbijutsuhin-vushutsu-kansa-shómei 古美術品輸出鑑査証明), OBR-3. Toto vývozní povolení má omezenou platnost jeden měsíc a za tu dobu musí být vyřízeny veškeré vývozní formality. S tímto povolením lze meč odeslat do zahraničí jako poštovní zásilku nebo odvézt z Japonska osobně. Vyřízení vývozních formalit trvá nejméně čtrnáct dnů, což mnohdy není praktické pro ty, kteří chtějí meč koupit při své návštěvě Japonska. V takovém případě se o tyto formality postará prodejce. Ten zpravidla pořídí zákazníkovi také xerokopii Torokushó (ta může sloužit sběrateli jako doklad o legálním původu meče, ale může být také zneužita pro „legalizaci“ jiné čepele).
OBR-3
Dovoz meče do Japonska
Existují dvě možnosti: odeslání poštou jako balík, odvezení do Japonska osobně (ale platí omezení na tři meče na osobu). Do balíku je třeba přibalit prohlášení o ceně meče, a že je odesílán za účelem restaurování a bude poté vrácen zpět majiteli (jinak by platil dovozní clo příjemce). Meč je po doručení do Japonska uložen na Mezinárodním poštovním úřadu (Celním úřadu) a majitel obdrží zprávu, že meč čeká na registraci. To trvá asi měsíc. Poté co meč obdrží Torokushó, je odeslán japonskému adresátovi.
Pokud je meč do Japonska dovezen osobně, musí být nahlášen celníkům. Celníci doprovodí dovozce na letištní policii, kde meč dostane dočasné dovozní povolení (Hikiwatashi-shó 引渡書). Dovozce musí kontaktovat prefekturní registrační místo, aby meč mohl být řádně zaregistrován. Pokud žije dovozce v Japonsku, registruje meč ve své prefektuře, cizinec v prefektuře restaurátora (brusiče).
V Tokiu je evidenčním místem Městský vládní úřad (Tokyo Tóchó 東京都庁) na Shinjuku, otevřený každou druhou středu v měsíci. Je třeba vyplnit registrační formulář, dostanete pořadové číslo a vyčkáte pozvání na šinsa. Samotná návštěva registrační komise zabere několik minut a poté co je ověřeno, že lze čepel zaregistrovat, je vystaven dokument Torokushó, zatížený správním poplatkem 6.300,- jenů (cena v roce 2006).
Přestože jsou v registrační komisi milí lidé, ke konci pracovní doby dost spěchají. Viděl jsem pár sběratelů, jak se smrtelně zpotili a téměř nechtěli dát meč z ruky, když s obavou sledovali, zda by mohli inspektoři ještě jednou škrábnout jejich drahocennou čepel. Jednou mi ztratili kolíček mekugi Kolíček jistící řap meče v rukojeti (obvykle z bambusu či rohoviny). More, jindy špatně přečetli signaturu meiPodpis nebo nápis, obvykle vyrytý na řapu meče. More a poté co jsem zareptal, mi vystavili novou licenci. Jistě, tvář ztratili oni, ale byl jsem to já, kdo ztratil další hodinu čekáním na výsledek jejich společného úsilí vzájemně si vysvětlit tento dokonale nevinný omyl, a čekáním na laminování nového Torokushó.
Pokud meč neprojde šinsou (meč není zaregistrovatelný), žadatel (nebo majitel, je-li momentálně v Japonsku) si rozhodne, zda bude meč vrácen zpět adresátovi (odeslán zpět do zahraničí) nebo předán policii ke zničení. Meče přivezené osobami do Japonska, které jsou jako nezaregistrovatelné zadrženy policii hned na letišti, mohu být vyzvednuty při odletu z Japonska.
Volba způsobu zaslání meče do Japonska
Jelikož se Japan Post a EMS nalézají ve stejné budově jako celnice v Tokiu (výše uvedený Mezinárodní poštovní úřad), většina těch, kdo posílají meč ze zahraničí, volí tento kanál. Je to spolehlivé, na rozdíl od mnoha privátních zasilatelských služeb (UPC, FedEx, Nittsu). Pokud pošlete meč standardně poštou nebo přes EMS, v obou případech dorazí na Mezinárodní poštu v Tokiu. Pokud zvolíte privátní zasilatelskou službu anebo vezmete meč jako spoluzavazadlo do letadla, začne řízení na mezinárodním Tokijském letišti Narita v prefektuře Chiba. Pre-šinsa (předběžné posouzení registrovatelnosti) se uskuteční v cargo prostoru a následně bude meč předán na řádnou šinsa v Tokiu.
Japonské soudnictví aneb „Tohle bych nechtěl nikdy zažít“
Výše uvedené představuje právní rámec a zahrnuje osobní zkušenosti. Může to vypadat jako velice komplikované a nemožné pro ty, v jejichž zemi je liberální zákon o zbraních. Je to však japonský zákon a je třeba jej respektovat, pokud hodláme meč v Japonsku koupit nebo jej tam poslat například k restaurování.
Lze varovat každého, kdo by přemýšlel o zaslání balíku s mečem bez uvedení jeho obsahu nebo hodlá propašovat čepel do Japonska osobně v zavazadle. Když navštívíte Japonsko, přijdete do kontaktu s policistou maximálně při dotazu na adresu, vzneseném na policejním stanovišti Kóban 交番, a on vám zdvořile odpoví roztomilou angličtinou. Pokud však vznikne jen podezření, že jste porušili zákon, čeká na vás velmi nepříjemné překvapení. Technicky vzato, pokud řídíte kolo, může vás policista zastavit, aby zkontroloval, zda není kradené. Protože v Japonsku neexistuje obdoba zákona na osobní svobodu (stanovující podmínky pro zatčení), může japonský policista zadržet podezřelou osobu i na několik týdnů, bez vznesení obžaloby, bez nároku na stravu nebo dokonce na odpočinek vleže, dokud se věc nevysvětlí nebo dokud nepodepíšete usvědčující přiznání. Je třeba vědět, že policisté v této zemi mají velmi silné právo volného uvážení. Pořizují vlastní důkazní videonahrávky a ty poskytují právníkům nebo následně i Amnesty International. Držení meče nebo palné zbraně (třeba jen malého tanta nebo předovky) bez příslušného dokladu (průkazu zbraně) není jen přestupek, ale trestný čin, postižitelný pokutou až 300.000,- jenů anebo vězením až na tři roky.
Nejpřísnější tresty jsou obvykle určeny pro vlastní obyvatelstvo a cizinci bývají často propuštěni se symbolickým políčkem – což v tomto případě znamená, že po několika denním uvěznění v cele s dalšími kriminálníky (obvykle v taxe 60.000,- jenů za den, kterou musíte zaplatit při propuštění), bez možnosti komunikace s rodinou, konsulátem nebo dokonce s obhájcem, následuje deportace z Japonska, se zákazem pobytu na 10 let.
Příběhy
Jakkoliv děsivě zní výše uvedené, není Japonsko zemí bez práva. Pokud dodržujete stanovená pravidla, bude váš meč v bezpečí. Samozřejmě, pokud Japonec najde v pozůstalosti po dědovi vojenský meč guntó z 2. světové války, policie jej zničí (rozseknutím čepele na fragmenty délky pod 1 šaku 尺). Je to dáno tím, že se jedná o zbraň (oproti uměleckému meči) a obyvatelé nesmí držet zbraně (až na několik výjimek, jako jsou například lovecké brokovnice). Pokud si tedy nejste jisti, zda čepel vašeho Gendaitó označená armádní hvězdou (vojenskou přejímací značkou z 2. světové války) je registrovatelná, nemějte obavu, že jiPlocha čepele mezi žebrem shinogi a kalící linií v hamonu. More v Japonsku zničí. Bude vrácena poštou nebo zadržena letištní policií až do vašeho zpátečního odletu.
Další častá legenda říká, že meč může být při šinsa zabaven, pokud bude identifikována jeho kvalita v úrovni Národní poklad. Jedním slovem nesmysl. Především, technicky vzato, neexistují neznámé nebo ztracené meče kvalitativní úrovně Kokuhó. V roce 1950 byly všechny předchozí národní poklady překlasifikovány na stupeň Juyó-Bunkazai, a znova předloženy k posouzení kvality. Nové posouzení 14-ti předválečných Národních pokladů, které se „ztratily“ po 2. světové válce, se neuskutečnilo a jejich status je tedy neplatný. Pokud dnes některý z těchto mečů vyplave na veřejnost, lze jej legálně držet privátně se statutem Juyó-Bunkazai, a japonská vláda jej nemůže jednoduše oprávněnému majiteli odebrat. Může se však stát cokoliv. Na druhou stranu, více než šedesát let po válce neexistuje evidence znovuobjevených bývalých Národních pokladů, ale není znám jediný případ, kdy by byl takový meč po přivezení do Japonska zkonfiskován.