Signatury (znaky) na japonském meči

Publikováno Aktualizováno Od Tomáš SukKategorie:Signatury MEI

Každý sběratel japonských mečů záhy zjistí, jak úzce je meč svázán s celou japonskou historií a kulturou.  Pozná, že se nelze opravdově věnovat této zálibě a přitom nevědět nic o Japonsku a o Japoncích. Dříve nebo později se musí také vyrovnat s japonským písmem. Setká se s ním na řapu svého meče, někdy také na záštitě tsuba, na povrchu dřevěné soupravy shira-zaya, ale také při studiu odborné literatury. Rovněž student-výrobce replik japonských mečů brzy pocítí potřebu označovat své výrobky znaky kanji. Chce-li označení správně vytvořit, musí vědět co na řap čepele napsat, kam to napsat a jak to správně napsat. Jak znak vypadá, ale také jak se tah po tahu píše.

Signatura mei na řapu – nakago japonského meče může, ale nemusí sběrateli pomoci identifikovat původ meče (často jsou signatury falešné). Mei se vyskytuje také na některých součástkách soupravy meče, například na záštitě, na čepeli kogatana, na rukojeti kozuka, ale i na jehlici kogai nebo na objímce fuchi rukojeti. Pro orientaci v této problematice je dobré vědět o základních pravidlech, kterými se značení na japonských mečích po staletí řídí. Jako v životě, tak i tady však existují výjimky.

Typy mei na čepelích

Mei je značka (jméno, signatura, monogram) mečíře vyrytá (vysekaná) do řapu. Jedná-li se o originální značení, nazývá se zai-mei, a o meči můžeme hovořit jako o zai-mei-tó, signovaném meči. V literatuře se lze setkat také s názvem shóshin – skutečně pravý nebo hon-mono. Není-li na řapu značka, nebo byla-li odstraněna v důsledku zkrácení meče (ó-suriage), hovoříme o mu-mei-tó (meči bez signatury). Gi-mei (falešná signatura) je napodobenina pravé značky na práci jiného mečíře. Někdy se lze také setkat s názvy ganbutsu nebo nise-mono (imitace).

Tachi-mei

Mei je vyryto nebo vyraženo obvykle na vnější – lícové (omote) straně čepele, při pohledu na čepel jak je nošena. Takže tachi-mei se nalézá na vnější ploše (haki-omote) když je meč tači zavěšen u boku, ostřím směrem dolů. Meče s výjimkou tantó a wakizashi, vyrobené až do počátku Muromači (1392) jsou většinou značeny způsobem tachi-mei. Výjimkou jsou výrobky mečíře YUKIHIRA školy KO-AOE, a ještě několika dalších, které jsou značeny na vnitřní straně (haki-ura).

Katana-mei

Katana-mei se nalézá na vnější straně (sashi-omote), při pohledu na meč katana, wakizashi nebo tantó zasunutým za pásem, ostřím nahoru. Je to obráceně než u meče typu tači (pozn. s vědomím dále uvedených výjimek lze tuto zásadu někdy využít při rozhodování, zda čepel byla vyrobena jako tači nebo katana). Meče vyráběné po skončení období Muromači (po roce 1572) jsou téměř všechny značeny katana-mei. Výjimkou z tohoto pravidla jsou meče školy TADAYOSHI a YAMASHIRO no KAMI KUNIKIYO, které byly vždycky značené způsobem tachi-mei. Tato výjimka platí také pro Shinshintó – Nové/nové meče (období 1781 až 1875) školy SUISHINSHI a vyskytuje se u většiny mečů Hizen z prefektury Saga. Tato zásada také neplatí pro vojenské meče Guntó (Showa-tó).

Omote-mei a ura-mei

Omote-mei jsou veškeré nápisy na vnější straně, obsahující značku (jméno) mečíře. Často zahrnují také jeho adresu (působiště) a titul, obzvláště na mečích vzniklých po období Muromači.

Ura-mei se nalézá na protilehlé straně omote-mei. Je zde obvykle uvedeno datum výroby meče, vlastník meče, který si jej objednal, apod. V případě tači a katany se přirozeně jedná o analogicky obrácené strany.

Niji-mei a naga-mei

Niji-mei sestává ze dvou znaků (kanji). Tento způsob byl nejvíce používaný v období Starých mečů Kotó. Například signatury: „MASA-TSUNE“, „NAGA-MITSU“, „MASA-MUNE“.

Naproti tomu „MASAMUNE SAKU“, „RAI KUNIMITSU“, jsou obvykle nazývány sanji-mei, signatura je složená ze tří znaků. Goji-mei je analogicky pětiznaková signatura.

Naga-mei je dlouhý nápis, často obsahující adresu (nikoli v našem současném pojetí, ale zpravidla prefekturu a místní název), jméno mečíře, titul, atd. jako například: „BIZEN (no) KUNI TOMONARI ZO“, „BIZEN (no) KUNI OSAFUNE JU SAKON SHOGEN NAGAMITSU“, „MINAMOTO SAEMON NO JO NOBUKUNI“, „SAGAMI (no) KUNI JUNIN HIROMITSU“, „RAKUYO ICHIJO JU SHINANO (no) KAMI KUNIHIRO“.

Dvojznakový niji-mei byl oblíben v období Heian a Kamakura, zatímco od období Nových mečů Shintó byl obvyklý styl značení naga-mei.

Zuryó-mei

Zurjó-mei je označení jménem a dvorním (šlechtickým) titulem, jako například KAMI, SUKE, DAIJO, apod. Často se toto označení vyskytuje na Nových mečích Šintó, například: „DEWA DAIJÓ KUNIMICHI“, „KAZUSA (no) SUKE KANESHIGE“, „IZUMI (no) KAMI KANESADA“, „WAKASA (no) KAMI UJIFUSA“.

Na mečích se vyskytují u jmen mečířů různé tituly, které neměly nic společného s oficiálním postavením dotyčného mistra. Teoreticky mohl mečíř získat pověst a uznání jen vyrobením extra kvalitní čepele. V praxi však také fungovala politická korupce, takže nebylo obtížné získat nějaký ten titul výměnou za meč. Neboť tituly byly velmi vyhledávané a dobrý meč byl vždy vítán, takže nebyl problém najít porozumění na obou stranách.

Nejvyšším všeobecně udělovaným titulem byl KAMI (lord) jemuž předcházelo uvedení provincie – například BIZEN (no) KAMI (lord provincie Bizen). Někdy zvlášť významná osoba povolila mečíři použít císařský znak, mon – šestnácti listou chryzantému, zvanou Kiku, nebo mon Aoi, rodový znak Tokugawů, či jiný mon. Vážnost titulu byla svázána s významem té či oné provincie. Používaný titul nemusel vždy znamenat, že dotyčný mistr v této provincii žije. Uvedení vzdálené a významné provincie ukazovalo, že jeho práce je známá široko daleko.

Druhým v pořadí významnosti byl titul Daijó (zástupce lorda), například YAMATO DAIJO, zástupce lorda provincie Jamato. Téměř každou z padesáti provincií lze nalézt na mečích ve spojení s těmito tituly.

Následovaly dva nižší tituly, JO a SUKE, s významem druhý zástupce lorda, psané ve spojení například „SAGAMI (no) SUKE“. /pozn.: čátice (no) se nikdy nepíše, ale vždy vyslovuje a znamená (ze) – druhý zástupce lorda (ze) Sagami./

Existuje mnoho dalších titulů, jenž se v mei objevují, například „OSUMI GON (no) SUKE“ – vysoký úředník provincie Osumi, „SHINANO SHOSHO“ – generálmajor provincie Šinano.

Dále se lze setkat s řadou nižších titulů, jako například „ASON“ – císařův vazal, „MONDO (no) SHO“ – vedoucí vodohospodářského úřadu, „SA HYOE (no) JO“ – úředník levého křídla císařské stráže, apod. Aby to nebylo tak „jednoduché“ byly v některých případech tituly u jména zkracovány, takže například poslední uvedený titul lze nalézt ve formě „SABEJO“.

Kaki-kudashi-mei

Kaki-kudashi-mei je označení obsahující adresu, jméno – signaturu, datum, apod. vyryté pouze na jedné straně nakago. Například „BICHU  NO KAMI YOSHITSUGU ENBUN GO NEN NI GATSU HI“ /čepel vyrobená v provincii Bišů mistrem Jošicugu v únoru pátého roku vlády Enbun (1360)/.

Tameshi-mei (někdy také saiden-mei)

Tameshi-mei je záznam o výsledku sekací zkoušky. Bývá vyryt nebo cizelován zlatem. Příkladem takového nápisu je „FUTATSU DO SAIDAN KANBUN SAN NEN SAN GATSU JUHACHI NICHI YAMANO KAEMON HISAHIDE, Ka-ó (monogram) /touto čepelí přesekl Jamada Kaemon Hisahide dvě těla dne 18. března třetího roku éry Kanbun (1663)/.

Kiri-tsuke-mei

Kiri-tsuke-mei představuje záznam o historii meče, obsahuje jméno experta, který provedl sekací zkoušku. Dalším příkladem může být jméno zákazníka, který si meč objednal – chumon-mei, jméno vlastníka meče – chóji-mei, jméno mistra, který provedl zkrácení meče, apod.

Dai-mei

V případě, že je signatura vyražena na mistrovský meč se souhlasem mistra jeho synem nebo mistrovým žákem, nazývá se dai-mei (náhradní signatura) a je považována za rovnocennou pravé mistrovské značce. Také se vyskytují meče vyrobené žákem podle jiné školy, se souhlasem a pod dohledem mistra. Ty mohou být značeny mistrovou značkou a meč se pak nazývá dai-saku-tó (náhradní produkce). Také sám mistr může svoji značku vyrazit na zdařilou čepel, kterou vyrobil jeho syn nebo žák a pak se jedná rovněž o dai-saku.

Orikaeshi-mei

Je-li vzácný meč zkracován, bývá někdy část řapu se signaturou vyseknuta a po ohnutí nahoru opět zakomponována do nového řapu, aby nedošlo ke ztrátě mistrovské značky. To je nazýváno orikaeshi-mei (přetočená signatura). Pochopitelně, že mei pak je naruby (vzhůru nohama). Nejvíce se takové případy vyskytují na Starých mečích Kotó.

Gaku-mei

V případě ó-suriage (velkého zkrácení čepele), je obdélníková část nakago se signaturou vyseknuta, na rubu pilováním ztenčena a vložena (zatemována) do nového řapu. Volně přeloženo lze hovořit o „Zarámované signatuře“. Někdy je označován jako tanzaku-mei (obdélníkový nápis).

Hari-mei

Hari-mei je podobný způsob dodatečného připojení signatury avšak na původně neznačený meč, aby vypadal jako zkracovaný, kde signatura nebyla zcela ztracena a nalézá se na okraji řapu. Oproti gaku-mei je zde patrná snaha usadit vložku se signaturou co nejpřesněji, aby povrch vložky lícoval s okolním povrchem řapu. Spoj lze odhalit až při detailním pozorování hřbetu řapu. Vyskytují se meče, u nichž hari-mei koresponduje se stylem, podle kterého byl meč vyroben. Každopádně je takovýto meč považován za padělek.

Shu-mei

Shu-mei je nápis červeným lakem, vytvořený odhadcem meče. V případě, že odhadce vyznačuje jméno mečíře na ubu-mu-mei nakago (nezměněný, původní řap bez signatury), činí tak červeným lakem, aby se vyhnul rytí (aby nepozměnil řap). Shu-mei používají hlavně znalci rodiny Hon-ami a vypadá například takto: na líci (omote) je uvedeno jméno mečíře „SADAMUNE“ a na rubu (ura) „HON-A (Ka-ó)“. V případě Hon-ami rodiny lze určit jméno odhadce podle monogramu Ka-ó.

Kin-zogan-mei

Kin-zogan-mei je jméno mistra identifikovaného zpravidla odhadcem z rodiny Hon-ami, provedené zlatem na ó-suriage nakago (zkrácená čepel bez mistrovské značky). Tato praxe vznikla před obdobím Edo. Použití stříbra (gin-zogan-mei) místo zlata lze vidět rovněž, ale velmi zřídka (velmi je ceněna stříbrná značka odhadce KOTOKU jelikož je považován za nejlepšího znalce rodiny Hon-ami). Někdy se vyskytuje na řapu  nápis, který není jménem předpokládaného mečíře, bývá to obvykle jméno meče, například „SASA (no) TSUYU“ nebo „HANA GATAMI“.

Kinpun-mei

Kinpun-mei je jméno předpokládaného mečíře napsané na řapu odhadcem zlatou barvou. Kinpun je zlatý prášek, zamíchaný pro tento účel do laku. Tento způsob byl oblíben v období Meidži a Taišo, u mečů s ubu nakago (originální řap) nebo ó-suriage (zkrácený meč). Často lze nalézt takto značené práce odhadců Hon-ami RINGA a Hon-ami KOSON.

B.P.

Tomáš Suk