Poděkování – Nihonto Kenkyukai

BP w

Jak víte z našeho webu i ze Zpravodaje č.56/16, uplynulo v roce 2016 dvacet let od vzniku odborné sekce japonského meče . Za tu dobu vyrostla nová generace vášnivých studentů japonského meče. Mnohé se za tu dobu změnilo, svět se posunul do doby postfaktové-mediální. Nezáleží na skutečných událostech, nezáleží na pravdě. Politikou, volbami, lokálními i mezinárodními událostmi, zájmovými spolky a sdruženími, sociálními skupinami, etnikami i celými národy zcela nezakrytě manipulují masmédia a jedinci na sociálních sítích. Ústy různých komentátorů-manipulátorů, často ověnčených pseudo akademickými tituly před i za jménem. Slušnost a pravdomluvnost jsou považovány za slabost a společenský hendikep. Každodenní, dříve poklidný lidský život hekticky akcelerují nové technologie, nové způsoby komunikace a transportu informací. Čas se nezastavil, naopak jakoby se exponenciálně, rok od roku zrychluje.

Ano – yorutoshiya – nastal ten správný okamžik pro předání formálních i praktických záležitostí odborné sekce japonského meče novému předsedovi. Od 5. února 2017 se jím stal Tomáš Suk. 2.dan Iaidó, čajista. Tomáš patří k nejaktivnějším členům, na mnoha akcích prokázal své organizační schopnosti, je autorem a správcem našeho profilu na facebooku, v roce 2015 testoval novou webovou stránku.

Proč zveřejňuji toto poděkování s ročním spožděním? Člověk míní, plánuje, ale život často běží jinak. Taktně mne upozornila paní doktorka Honcoopová, za což moc děkuji. Jak jsem avízoval na webu, ve Zpravodaji č.56/16 a také na valné hromadě naší sekce v roce 2016, mělo v prosinci 2016, nejpozději na jaře 2017, vyjít speciální, 168-mi stránkové KOKORO-2016, monotematicky zaměřené na historii a současnost japonského meče, s přílohou vložených pěti fotografií mečů v měřítku 1:1, od našeho čestného člena, tokijského fotografa jménem Tom Kishida. V maketě publikace je i stať s reflexí uplynulých dvaceti let, a s poděkováním důstojnou formou. Vy, co jste byli na valné hromadě 2016 jste měli možnost si prolistovat maketu připravené publikace v předtiskové formě od Filipa Bezděka. Bohužel se přes veškeré vynaložené úsilí, podporu většiny členů představenstva CJS a nabídnutou pomoc manželů Kopáčkových, nepodařilo v Česko-japonské společnosti publikaci vydat.

Pokud to uvedu chronologicky, první komu bych rád symbolicky poděkoval, bude paní Věra Čáslavská. V roce 1964 dostala na olympijských hrách v Tokiu za svůj gymnastický výkon darem . Dověděl jsem se to z článku v časopisu Květy, který na titulní straně uveřejnil fotografii japonského meče. Bylo mi jedenáct a táta mne vedl spíše k palným zbraním a řemeslným dovednostem zámečníka – puškaře. Tenkrát jsem nemohl tušit, že za čtyřicet sedm let mne paní Věra požádá o identifikaci jejího meče. Mojí první odbornou pomůckou byl v šedesátých letech katalog výstavy Ozdoby japonských mečů, kterou v roce 1964 připravila Dr. Boháčková s Dr. Jislem v Náprstkově muzeu. Dlouhá léta bylo nelehké se k odborným informacím dostat, dostupné byly jen práce několika polských a německých autorů. Zásadní zlom nastal po revoluci v devadesátých létech. Komunita sběratelů japonských mečů byla v našich zemích vždy malá, potkávali jsme se víceméně náhodně a v roce 1993 začaly dodnes populární nožířské výstavy. Sem patří poděkování třem výrazným mužům. Vláďovi a Mílovi Hotovcovým, šířícím umění jak ovládat a Zdeňkovi Hurníkovi za jeho překlady mečové literatury do češtiny, což posléze vyústilo do jeho publikace Samurajský meč (1995). Té předcházela šířeji pojatá kompilační práce Juraja Hradského (HOBBY PRESS 1993).

Myšlenka iniciovat klub studentů japonského meče přišla v roce 1994-5, překvapivě z Japonska, na základě korespondence s Viktorem Chromcem (pozdějším jménem Hasuhana Sanjuro), který se tam v nelehkých životních podmínkách intenzívně věnoval studiu broušení mečů. Vyústila v založení sekce meče u Česko-japonské společnosti, na schůzi představenstva 13. února 1996. Do práce s administrativou rychle rostoucí členské základny se obětavě pustil Tomáš Kmječ. Významným podílem k nastartování činnosti odborně přispěli Pavel Řiháček, Patrik Bárta, Jana Kadeřábková, Pavel Weiner, Filip Suchomel, Jan Sýkora, David Labus a pan Isao Onoda. Velké poděkování náleží paní Darje Kawasumi. Byla to ona, která po první valné hromadě , v listopadu 1996, otevřela naši historii iniciačním čajovým obřadem ve své restauraci Miyabi. Poskytla nám nezištně první korespondenční adresu a útočiště v Navrátilově ulici č.p.10. Nelze zapomenout na neocenitelné rady a pomoc pánů Luboše Pokorného a Miroslava Kodyma. Skvělá spolupráce byla od prvopočátku s „prvními dámami ČJS“ Káťou Kabeláčovou, Kristinou Kopáčkovou a Danielou Hátleovou, Vlastislavem Matouškem, Ottou Dufkem, později s Václavem Kučerou, s Harumi Yamada a mnoha dalšími členy ČJS. V oblasti muzejnictví byla výborná spolupráce s Dr. Suchomelem a Dr. Kraemerovou z Náprstkova muzea. Stejně jako s paní Klimovičovou, kastelánkou zámku Liběchov. Záslužnou práci odvedli správcové našich dvou historických webů, Luboš Hnídek a Marek Müller. Mezi další členy , kteří se významně podíleli na aktivitách a jimž náleží velké poděkování jsou: Silvestr Prajer, Milan Stecker, Jiří Zdařil, Aleš Lesczuk, Daniel Hyan, Zdeněk Peteřík, Miroslav Vaňous, Miroslav Makovička, Radovan Štofčík, Miroslav Králík, Josef Dolejší a v současnosti dvě nejvýraznější osobnosti, Pavel Bolf a Jakub Zeman.

V odborné oblasti náleží upřímné poděkování našim zahraničním učitelům a příznivcům: Tanobe Michihiro, Mishina Kenji, So Masachika, Tom Kishida, Muto Hideaki, Watanage Atsuko, Watanabe Takayuki INOUE, Kurokawa Seikichi, Matsumura Uthaka, Matsuba Ichiro KUNIMASA, Ogawa Izan, Zaitsu Hirofumi, Ohtaka Setsuko, Sato Jun Ichi, Iijima Itaru, Harry Watson, John Nandris, Clive Sinclaire a Zenon Van Dame. Vážíme si dlouholeté přízně slovako-američana, sběratele mečů Cyrila Skládaného.

Děkuji Vám všem za mnohaletou podporu, spolupráci, přátelství a nezištnou pomoc. Omlouvám se těm, kterým nevyhovoval můj styl práce, moje otravné pedantství, tvrdohlavost, anebo měli jiné představy o směřování sekce japonského meče.

V úctě Váš Bohumil Planka