Gejša a samuraj byl název výstavy japonských mečů a záštit, která proběhla od 20.10.2010 do 3.4.2011 v Náprstkově muzeu.
588 muzejních exponátů na ní vyprávělo příběh japonských samurajů a 214 exponátů se vztahovalo ke gejšám. K vidění byly ozdoby a potřeby gejš, jejich oblečení, pestrá kimona včetně rozmanitých pásů, a také hudební nástroje. Exponáty vykreslují gejši jako představitelky elegance a etikety. Výstava upozornila na preciznost japonských tradičních řemesel a jejich zvláštnosti. Návštěvníci si mohli prohlédnout restaurované čepele japonských mečů, sbírkový soubor záštit, soupravy mečů v tradičních stojanech, samurajský oděv, třmeny, klobouky a další drobnosti.
Výstava vznikla za podpory Japan Foundation a byla doprovázená mnoha kulturními akcemi pro veřejnost jako jsou dílny, přednášky a semináře s japonskou tématikou. Vydán byl výpravný, 110 stránkový, česko-anglický, tištěný katalog s povídáním na široké téma gejš a samurajů, doplněný barevnými reprodukcemi japonských dřevořezů. Jeho výraznou grafickou kvalitu poněkud narušil tiskařský šotek. V úvodu stojí, že katalog zahrnuje texty k výstavě, seznam vystavovaných předmětů a text k mečovým záštitám. Posledně dvě jmenované, pro sběratele zásadní části, v katalogu scházejí. V chronologickém dělení japonských mečů je na straně 28 nesprávně vymezeno období šintó, vypadlo období mečů šin-šintó (1780-1877) a pod tímto pojmenováním je uvedeno vročení, ve skutečnosti odpovídající mečům gendaitó (1877-1945), které nejsou zmíněny vůbec. Ve výčtu typů mečů zcela schází typ tačiDlouhý japonský meč používaný především pro boj z koňského hřbetu v období koto. Byla n... More a bylo by možno sledovat i další šotkovy schválnosti.
Paralelně s tištěným katalogem bylo vydáno CD obsahující elektronický katalog všech vystavovaných mečových záštit. Obsahuje zdařilé fotografie muzejního fotografa Jiřího Vaňka, který cubyZáštita - obecně kulatý kovový plát s centrálním klínovitým otvorem pro čepel (nasazuje s... More zachytil při pohledu z obou stran.
Vůbec nejlepší bylo tuto skvělou výstavu navštívit osobně. CubyZáštita - obecně kulatý kovový plát s centrálním klínovitým otvorem pro čepel (nasazuje s... More byly vystaveny naprosto ojedinělým způsobem, který je pro návštěvníka naprosto ideální. Byly zavěšeny na silonovém vlákně a šlo je prohlédnout z lícové i rubové strany z naprosté blízkosti. Tato výstava významně překonala první předvedení vybraných cub veřejnosti Náprstkovým muzeem v roce 1964. Bylo to také vůbec poprvé, kdy měla veřejnost možnost shlédnout čerstvě vyleštěné čepele japonských mečů a z blízka obdivovat metalurgické prvky na povrchu ideálně nasvícených ploch.
V rámci doprovodných akcí výstavy proběhla v Náprstkově muzeu série pěti přednášek Společnosti pro studium japonského meče Nohonto kenkyukai.
Na několik dotazů k této výjimečné výstavě odpovídali kurátorka výstavy PhDr. Alice Kraemerová a brusič japonských mečů pan Viktor Ono-Hasuhana, který vystaveném čepele restauroval.
Paní doktorko, s kolika a s jakými meči se lze na této výstavě setkat, v jakém jsou stavu?
Je zde vystaveno třináct čepelí restaurovaných v průběhu roku 2009. Restaurování bylo provedeno ve stylu zvaném sašikomi šiage, který umožňuje čepele zhlédnout v jejich skutečné historické podobě. Jsou zde dvě čepele z období Nambokučó, staré kolem 650 let. Dvě bizenské čepele z období první poloviny 15. století. Krátký meč z dílny Tadamicu a katanaDlouhý japonský meč nošený za pásem obi ostřím nahoru, obecně definovaný délkou čepele n... More podepsaná jménem Sukesada jsou bizenské práce z 15. až 16. století. Následuje několik čepelí šintó. Nejrobustnější a nejzdravější čepelí je dílo mečíře Sókana, který působil v 19. století. Deset kompletních mečů je v pochvách na různých dobových stojanech. Jsou vystaveny i dvě soupravy daišó kompletované patrně na konci doby Tokugawa.
Jaké mečové záštity výstava prezentuje?
Náprstkovo muzeum vystavuje kompletní sbírku mečových záštit v počtu 508 kusů. Obsahuje záštity od konce 16. století až do druhé poloviny 19. století, 10% nejstarších záštit pochází z konce 16. století a ze století 17., největší část zhruba 70% je ze století 18. a počátku 19. století a opět malá část, asi 20%, je z nejnovější levné produkce a odlitků napodobujících stará díla. Na záštitách lze spatřit celou škálu materiálů a technik ve značném rozptýlení jak zeměpisném tak chronologickém. Nejvzácnější jsou nejstarší ukázky, ale cenná pro studijní účely je i zdánlivě málo hodnotná ukázka suvenýrové produkce. Prolamovaná záštita s katalogovým číslem 15255 pochází zhruba z poloviny 15. Století. Jsou zde zastoupeny i cubyZáštita - obecně kulatý kovový plát s centrálním klínovitým otvorem pro čepel (nasazuje s... More sběratelské, jak odlitky záštit vyrobených slavnými mistry, tak i záštity nestandardních tvarů. Například v původní Hlouchově sbírce záštit se vyskytují hned dvě takové, jedna ze sentoku, představující ďáblíka skrývajícího se pod kloboukem a druhá mosazná, kulatá, příliš velká, než aby mohla být součástí soupravy, za to zdobená hrozivým arhatem jménem Handaka Sondža s vykuřovadlem, ze kterého stoupá dým a také drak.
Mistře Hasuhano, do jaké míry bylo nezbytné restaurované čepele brousit, šlo o rozsáhlé opravy nebo o spíše kosmetické brusy?
Ve všech případech šlo o opravy náročné. Kromě korozních jevů zde byla vylomena ostří, odlomené hroty a celkové konstrukční deformace. Čepele byly před samotným broušením vyrovnávány v propružovacích pákách či vyklepávány měděnou palicí, aby se dostaly co nejblíže k žádoucím geometrickým dispozicím. Všechny prošly s velkou opatrností korekčním brusem na hrubých kamenech v rozsahu jejich kondičních dispozic.
Restaurátorský brus je technicky i umělecky náročná operace, které předchází podrobné prostudování a identifikace předmětné čepele. Pokud je čepel ve špatném stavu a takzvaně nečitelná, ve které pracovní fázi brusič koriguje svůj původní odhad?
Při prvním ohledání čepele již její konstrukce velmi dobře dokáže sdělit, o jak kvalitní práci se může jednat. Dobrý mečíř mívá velmi dobře zvládnutou konstrukci svých výrobků. Je zde jistý, pevný rukopis. Po tomto ohledání otevřeme do čepele takzvané okénko. To znamená, že některou z její části vybrousíme až do finálních operací, abychom zjistili metalurgickou kvalitu. Podle souhrnného hodnocení těchto dispozic pak volíme způsob opravy.
Pokud je odlomena část hrotu kissakiŠpička čepele, od špičky k jokote. More, přikláníte se k radikálnímu zásahu do čepele a změně konstrukčního brusu, nebo preferujete ponechání stávajícího stavu?
Odlomený hrot je vždy smutná záležitost. Hroty jsou velmi citlivé a příčinou jejich hlubšího odlomení bývá i špatný konstrukční brus, kdy je hrot vybroušen do plocha. Chybí zde nutný objem masivu a fazeta košinogi je příliš hluboko posunuta do středu hrotu. Způsob opravy je dán tím, co dovolí čepel samotná. V dobách kdy meče byly v aktivní službě se taková poškození opravovala i způsobem, který se dnes již neprovádí. Pokud byl hrot odlomen tak, že nešel zabrousit směrem od ostří k vrcholu hřbetu, protože by přišel o martenzitickou hranici kalení, byl zvolen opačný způsob opravy. Odlomený hrot se zabrousil zkosením od vrcholu hřbetu směrem k ostří břitu. Tím se vytvořil disproporční, ale stále funkční, nový hrot. Tento způsob opravy je dnes zavrhován. Pokud se jedná o hlubší zábrus, čepel může působit vzhledově velmi disproporčně. Je preferován způsob opravy, který vytvoří nový hrot zabroušením ze směru od břitu nahoru ke hřbetní části čepele. Z konstrukčního hlediska se tak čepel blíží svému původnímu stavu, avšak hrot přijde o část břitu vytvrzenou kalením.
Na jakých kamenech pracujete raději, na přírodních nebo umělých?
Japonský meč se na jiných než přírodních kamenech restaurovat nedá a to především ve fázích finálních operací. Těmi jsou práce od čtvrtého kamene, kterému říkáme čú-nagura. Konstrukční brus, kdy se upravují případné výlomy ostří, nerovnosti či deformace, se provádí v dnešní době výhradně na umělých karborundových kamenech. Jejich výhodou je pečlivě vyvážené, kompaktní, ostré zrno a celoplošně stejná, volitelná tvrdost. U přírodních pískovců má zrno rozdílnou ostrost. Přírodní kámen obsahuje příměsí malých křemenů, které mohou čepel poškodit hlubokým vrypem a v neposlední řadě je zde častokrát velký rozdíl v tvrdosti povrchu kamene. Výhodou přírodních kamenů je možnost citlivější kontroly tahu v rukou brusiče, práce je však podstatně pomalejší a proto se tyto kameny používají jen u drahých oprav významnějších mečů. Úspěšné použití syntetických kamenů vyžaduje zkušené ruce profesionála, práce je o poznání rychlejší, a může tak velmi snadno dojít namísto opravy k devastaci čepele.
Co byste doporučil našim sběratelům, mají vzácnější meče posílat na opravu do Japonska nebo si vybrat z tuzemské nabídky?
O nabídce restaurování profesionální úrovně v Čechách nemám žádné informace. Restaurování japonských mečů vyžaduje intenzivní studium pod odborným vedením v některém z japonských ateliérů. Zpravidla je to kolem 10 let a sestává nejen ze získání manuálních dovedností, ale rovněž i z hlubokých studií teorie mečířství a historie. V Japonsku je mnoho úrovní v kvalitě restaurování. Je tedy nutná určitá znalost tohoto prostředí a především mečů samotných k tomu, abyste našli vhodného brusiče, který bude schopen naplnit vaše požadavky na kvalitu odvedené práce.
B.P.
