Japonský námořní meč Kai-gunto (Showa-to / Gendai-to)
Na počátku obnovení císařství Meidži (1868) se feudální japonský šógunát po dvou stoletích dobrovolné izolace, takřka ze dne na den, dokořán otevřel západnímu kapitalistickému světu a Japonci začali překotně a s povrchním obdivem přejímat vše evropské a cizí. Podle pruského vzoru vytvořená ústava předurčila nový systém správy země, budováno bylo nové soudnictví, školství, peněžnictví s papírovými bankovkami, manufakturní průmysl s novými stroji, policie a především také moderní armáda. V případě armády se to týkalo nejen jejího členění a uniforem (francouzský vzor), ale zejména výzbroje vojska pěšího a jízdního, dělostřelectva a později vybudování námořnictva (za pomoci Britů – včetně přijetí jejich námořních uniforem). Porážka francouzů v Prusko-francouzské válce (1870-71) se projevila přílivem německých instruktorů do Japonska. Počátek 20. století pak byl ve znamení budování letectva, ponorek a dokonce tankového vojska (Japonské hornaté ostrovy zrovna nejsou optimální krajinou pro vedení tankové války).
Fatální dopad měly společenské změny na tradiční japonský meč. Pozemková reforma z roku 1873 a zrušení třídy samurajů, spolu se zákazem nošení mečů Haito-rei (1876), učinily ze statisíců samurajských mečů obchodní artikl nevelké ceny, a tradiční mečířské řemeslo bylo před zánikem.
Armádní předpisové soupravy kopírovaly evropské zbraně. První vojenské meče se prakticky nelišily od evropských šavlí. Jejich čepele byly vyráběny průmyslově – hromadně, a zprvopočátku byly dokonce nakupovány od britské firmy Wilkinson (námořní vzor 1872). Toto období je poznamenáno množstvím variant služebních mečů s plechovými pochvami, označovaných jako Kyu-gunto. Literatura uvádí armádní vzory 1871, 1873 a 1877, které se liší od evropských zbraní jen možností výskytu japonských vojenských přejímacích značek. Například důstojnický vycházkový meč vz. 1873 odpovídá pruskému kordíku s košem tvaru rozevřené souměrné mušle s obloukem. Některé mají vzhled šavle s dlouhým (jeden a půl až dvouručním) jílcem – souprava obsahovala čepel samurajského meče s dlouhým řapem. Dále lze zmínit dlouhý jezdecký meč vzor 1886, vyskytující se v několika variantách (například i jako šavle v kratší ceremoniální verzi).
Námořní meče mají obecně honosnější a kvalitněji zpracovanou soupravu. Lze se setkat se vzory 1872, 1873/4, 1896 a 1914.
Pro japonské důstojníky, bývalé samuraje trénované v kendó a zvyklé na boj s relativně těžším obouručním mečem, byly nové, jednoruční šavličky příliš subtilní, moc pružné, a nešikovné pro aplikaci kenjutsu. Situaci vyřešilo přijetí nového armádního vzoru 1930/33 – Shin-gunto (v doslovném překladu nový vojenský meč), který svou čepelí a soupravou kopíroval staré meče TachiDlouhý japonský meč používaný především pro boj z koňského hřbetu v období koto. Byla n... More. Hnědě nebo zeleně lakovaná plechová pochva má dřevěnou duši, jedno závěsné očko a nákončí s ostruhou. Pro ochranu v poli se na ni navlékalo kožené pouzdro s chlopní na druky. Jílec je dřevěný, pokrytý bílou rejnočí kůži, se zpravidla hnědým, ale i zeleným, modrým nebo černým opletem. Jeho kovové díly jsou jemně odlity z mosazi s výzdobou kvítků sakury, s plochou pokrytou dekorativním vzorem nanako. Hlavice kashiraHlavice (koncovka rukojetě) pro zpevnění konce rukojeti tsuka. More má tvar kabuto-ganeHlavice mečů typu tachi, shin- a kai-gunto s otvorem pro poutko třapce na konci rukojeti tsuka - ... More a prochází jí kovové poutko saru-teKroužek pro uchycení ude-nukio. More pro třapec. Ozdoba pod opletem – menukiPárové dekorativní součástky rukojeti, připevněné po stranách rukojeti tsuka v prostoru dla... More představuje tři květy sakury. Mosazná záštita je jemný odlitek tvaru aoi s dekorací čtyř rozkvetlých sakur v rozích po obou stranách. Může být plná nebo perforovaná. Podložky seppaDistanční podložky, které se vkládají u obou stran záštity tsuba, aby bylo zajištěno, že ... More, přiléhající z obou stran k záštitě, se vyskytují v modifikacích 2, 4, nebo 6 kusů. Mohou být z mědi, mosazi, slitiny shakudo nebo z hliníku. Meč je jištěn v pochvě odpruženou postranní (hřbetní u CNOs – poddůstojnického meče) pojistkou, procházející záštitou, ovládanou tlačítkem na objímce (fuchi) rukojeti.
Námořní varianta – Kai-gunto vz.1933 je odlišná. Pochva je dřevěná, černě lakovaná, někdy pokrytá lakovanou a broušenou rejnočí kůží (same), se dvěma závěsníky. Dřevěný jílec pokrývá černě lakovaná rejnočí kůže a zpravidla hnědý oplet. Kovové díly soupravy jsou jemně lité z mědi nebo shakudo a pozlacené. Plochá, nezdobená, černá shakudo záštita je oválná (naga-maru). K ní z obou stran přiléhá velká (naga-maru) podložka dai-seppa (O-seppaVelké distanční podložky seppa, které odpovídají tvaru tsuba, vkládané z obou stran zášti... More) ze shakudo s protlačeným (nanako) výzdobným motivem slunečních paprsků. Alternativně se vyskytuje provedení s vystupujícími, leštěnými paprsky ze žlutého kovu. Z obou stran navazují zpravidla tři měděné oválné seppy standardní velikosti. Některé soupravy postrádají pojistku.
Vyšší důstojníci si mohli dopřát návrat k čepelím vyrobeným původní japonskou technologií s kalením na hamonLinie mezi zakalenou a nezakalenou částí čepele - linie kalení. Hranice mezi temperovanou čás... More (Gendai-to) nebo v předpisové soupravě použili starou rodovou čepel, zděděnou po předcích. Pro nižší důstojníky a poddůstojníky byly k dispozici strojně vyráběné čepele nevalné kvality, plně prokalené, a pro námořní Kai-gunto také čepele z nerezové oceli. Tři čtvrtiny japonských vojenským mečů dvacátého století mají čepele vyrobené po roce 1926 a jsou označovány jako Showa-to (podle období svého vzniku, éra Showa 1926 – 1989).
Poddůstojnické (NCOs) meče se vyznačují nízkou kvalitou soupravy, jejich jílec byl vyroben jako přesný odlitek z hliníku, pokrytý hnědým lakem, s variabilitou několika stupňů kvality a rozlišitelnosti detailů.
Shin-gunto vz.1944 reprezentuje válečné úsporné opatření, kdy barevné kovy jsou na soupravě meče nahrazeny železnou černěnou garniturou a podobně se úsporná opatření promítají do provedení celé soupravy i čepele.
CZ Sword Register No.101
Katana-mei: (SHOWA) NO – SHU – ISHIHARA – KANETADA
(přejímací vojenská značka) provincie Mino, Išihara Kanetada.
Tvar čepele (sugata): shinogi-zukuriTyp čepele japonského meče. Nejobvyklejší typ, vyskytuje se ponejvíce u dlouhých mečů, nap... More, iori-muneOboustranné mune připomínající střechu domu. More, délky (nagasaDélka čepele měřená od špičky k osazení hřbetu munemachi – hamachi, kde navazuje řap n... More) 66 cm, 1 cm zakřivení tori-zori s výrazným fumbari, šířka moto-haba 3,28 cm, saki-haba 2,2 cm, moto-kasane 0,7 cm, saki-kasane 0,6 cm, muji-hada (nepřekládaná ocel), notareJemně zvlněný hamon. More hamonLinie mezi zakalenou a nezakalenou částí čepele - linie kalení. Hranice mezi temperovanou čás... More s nioiKrystaly martenzitu nejsou jednotlivě rozeznatelné pouhým okem. Vzhledově jsou Nioi podobné ml... More, ko-maruTyp boshi, který se otáčí zpět malým plynulým krouživým pohybem. More boshi, chu-gissaki (3,8 cm), nakagoTrn meče. Neleštěná část čepele, která je skryta pod jílcem, rukojetí tsuka. More délky 19,2 cm, tvar futsu, zakončení ha-agari kuri-jiriTvar konce řapu nakago s kulatým zakončením, podobný tvaru kaštanu kuri. Vyskytuje se nejčast... More, 2x mekugi-anaOtvor v řapu nakago, kam se vkládá mekugi, pro zajištění rukojeti tsuka. More, ledabyle provedené taka-no-ha yasurime, začínající koroze.
Podrobnější popis stavu čepele: robustní, velmi zachovalá, s ubu-ha (tupá část ostří při habaki-motoČást čepele, která sedí pod habaki. More), vykovaná pravděpodobně z homogenní oceli. Konstrukční brus vykazuje ledabyle provedené, výrazně zvlněné shinogi Podélné žebro na stranách čepele. Žebro běžící podél boku meče, obecně blíže k hřb... More, zejména před habaki-motoČást čepele, která sedí pod habaki. More. Plocha hira-ji je nedbale vyleštěná (vystupují stopy po broušení na kameni kaisei), plocha shinogi-jiPlocha čepele mezi žebrem shinogi a hřbetem mune. More má ledabyle vyhlazení migaki s rozeznatelnými jednotlivými tahy nástroje migaki-bo. Na habaki-motoČást čepele, která sedí pod habaki. More, v blízkosti ha-machi, na straně ura, je trhlinka. Na čepeli byla pravděpodobně opravovaná odlomená špička, opravný brus viditelně narušil původní tvar fukura-gissaki. Několik drobných ostrůvkovitých lokalit rozkvetlé koroze postihuje nevýznamně ostří v oblasti pod mono-uchi a na muneZadní hrana čepele, tj. hřbet - strana protilehlá k ostří ha. More u fumbari.
Všechny znaky ukazují na tzv. Showa-to čepel, pocházející z největšího výrobního centra Mino, s vojenskou přejímací značkou používanou v období 1926-1941/42. Na řapu vyznačené jméno označuje pravděpodobně výrobní dílnu (schází znak saku/kore). Mistr Kanetada je uváděn v seznamu výrobců mečů gendai-to z provincie Mino. Podle omačkání druhého otvoru v řapu lze usuzovat, že čepel byla používána pouze v námořní soupravě Kai-gunto, (ve které se nalézá dosud). Tyto čepele byly vyráběny univerzálně se dvěma otvory v řapu, aby mohly být smontovány s odlišnými typy vojenské soupravy podle toho, u jakého druhu vojska důstojník sloužil.
Souprava meče – koshiraeMontáž / příslušenství japonského meče, které obklopuje čepel japonského meče při noše... More: úplná, velmi zachovalá souprava tachi-goshirae Kai-gunto vzor 1933, varianta bez odpružené pojistky a bez kovového poutka saru-teKroužek pro uchycení ude-nukio. More pro třapec na jílci, s černě lakovanou pochvou (místy popraskaný lak), hnědou tsuka-itoŠňůra, kterou je omotána tsuka v rámci procesu tsukamaki. Nejčastěji se používá hedvábný..., a s kováním z pozlacených, měděných odlitků s výzdobným dekorem květů sakury. TsubaZáštita - obecně kulatý kovový plát s centrálním klínovitým otvorem pro čepel (nasazuje s... More je doprovázena dvěmi příložkami O-seppaVelké distanční podložky seppa, které odpovídají tvaru tsuba, vkládané z obou stran zášti... More a dalšími 2 + 2 seppami. Jednotlivé díly nesou montážní označení tadashi (odpovídající číslu 2), provedené na kovových dílech vyrytím, na dřevě tužkou.
Shakudo tsubaZáštita - obecně kulatý kovový plát s centrálním klínovitým otvorem pro čepel (nasazuje s... More s černou patinou, tvaru nagamaru-gata má rozměry 7,9×6,72×0,5 cm. Shakudo nagamaru-gata Dai-seppa s černou patinou, o rozměrech 6,33×5,2×0,17 cm, je zdobená 16-ti „slunečními paprsky“ s puncováním – reversním „nanako“. Měděná, pozlacená seppaDistanční podložky, které se vkládají u obou stran záštity tsuba, aby bylo zajištěno, že ... More 4,3×2,5×0,1 cm + 4,6×2,75×0,17 cm (u fuchi), 4,86×2,92×0,17 cm + 4,63×2,7×0,1 cm (pod habakiMalá kovová objímka (často zdobená) přidržující tsubu a zajišťující čepel v pouzdře s... More). HabakiMalá kovová objímka (často zdobená) přidržující tsubu a zajišťující čepel v pouzdře s... More je měděné, jednoduché. Jílec tachi-tsuka má délku 24,4 cm. Kabuto-ganeHlavice mečů typu tachi, shin- a kai-gunto s otvorem pro poutko třapce na konci rukojeti tsuka - ... More kashiraHlavice (koncovka rukojetě) pro zpevnění konce rukojeti tsuka. More a fuchi (4,3×2,5×1,07 cm) je pozlacený měděný odlitek. MenukiPárové dekorativní součástky rukojeti, připevněné po stranách rukojeti tsuka v prostoru dla... More je pozlacený měděný odlitek (tři květy sakury v kruhu vedle sebe). Oplet hnědá hira-itomaki (s plochým překladem), same (černě lakovaný rejnok).
Pochva (sayaPochva meče. More) délky 71 cm je dřevěná, se dvěma závěsníky (ashiDoslova nohy, obvykle nioi, vybíhající z hamonu směrem k ostří ha. Tenká čára, která proch... More) s kroužky (obi-toriKožené řemínky na opasek pro provlečení tachi. Obi-tori je část sloužící k protažení a ... More), s objímkou shibabiki a nákončím ishizuke (pozlacené měděné odlitky s výzdobou květů sakury). Uvnitř, při ústí se nalézá tužkou provedené montážní označení tadashi (číslo 2).
Hmotnosti: čepel 750 g, samotný meč 1,18 kg, v kompletní soupravě 1,47 kg.
Vojenských námořních mečů Kai-gunto vzor 1933 se mnoho nedochovalo a proto jsou relativně vzácné. Ve standardní armádní soupravě, o jejíž původnosti svědčí montážní číslo, se nalézá čepel gendai-to se zajímavým kalením a méně kvalitním broušením, z dílny Kanetada. Z hlediska kvality lze hovořit o nadprůměrném vojenském důstojnickém meči. Je reprezentantem variability produkce japonských vojenských mečů v provincii Mino za druhé světové války a dokladem o způsobu kompletace mečů (viz montážní označení na všech kovových dílech a uvnitř dřevěné pochvy). Jedná se o vyjímečně zachovalý exemplář, optimální pro studijní účely.
B. Planka, 2005
Literatura: R. Fuller, R. Gregory.: Military swords of Japan 1868-1945, The Bath Press, London, 1995
